Vážení naši návštěvníci, vítejte ve Svobodných Hamrech, které akademický malíř František Kaván nazval „Staroslavnými“. I když je vesnička Svobodné Hamry již v podstatě přestavěna, přece tu několik objektů stále připomíná její bohatou minulost.

  

 

Hamerská krčma je kulturní památkou České republiky a její vznik se datuje do druhé poloviny 14. století. Jedná se o jednu z nejstarších dochovaných hospod v České republice a v Evropě.

 

První skutečné písemné zmínky o „krčmě“, (takto je zde uvedena), jsou zmíněny v tzv. „Vejsadním listu“ z roku 1613. Krčma byla několikrát přestavěna, v roce 1717 a následně roku 1794.

Krčma po poslední přestavbě má kolem lomenice malované okřídlí a bohatý nápis na záklopovém prkně. Poučná je také původní tabulka o zákazu žebroty. 

Krčma  v minulosti sloužila k občerstvení zdejším hamerníkům, havířům a uhlířům v období největšího rozmachu zdejší výroby železa ve Svobodných Hamrech. V historii českého železářství je významným dokladem „Vejsdaní list“ z  r.1613, kterým zemský sněm uděluje řadu výsad zdejším hamerníkům, mimo jiné také provozovat krčmu. 
 
Do roku 1794, kdy byla krčma přestavěna, byla menší a měla světnici se šenkem se dvěma okny v průčelí k veřejné cestě. Síň vlevo od světnice ukončovala černá kuchyně, ze které se vytápěla chlebová i vyhřívací pec ve světnici – šenku. Vařilo se na peci v černé kuchyni mimo světnici. Z té doby jsou také nejstarší stěnové trámy na severní straně s pozůstatkem kamenné plenty, která dokazuje, že při ní stála chlebová pec.
 
Na počátku 18. století skončila ve Svobodných Hamrech výroba železa a v provozu zůstal pouze vodní kovací hamr (od 19. století do poloviny 20. století upravený na běžnou kovárnu), přesto prosperita hospody vzrůstala, a to zásluhou čilého ruchu na tzv. Moravské silnici (dnešní I/37), kterou od Trhové Kamenice nebo od Veselého Kopce proudili pocestní a povozy formanů. Význam silnice podtrhovala od roku 1828 kaplička a také socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18 století.
 
Zde je možno zmínit malou zajímavot, tedy že na takové hospodě, kde se spalo a kde se podávalo pivo, bylo jako rozlišovací znak zavěšeno zelené kolo. Kde se podávala jen kořalka bylo zavěšeno kolo z hoblinek. Dnes na krčmě zelené kolo opět vidíte (instalováno bylo v únoru 2012 panem Luďkem Štěpánem – zakladatelem  mj. i Veselého Kopce).
 
Další historie Hamesrké krčmy.
 
Prosperita umožnila Václavu Zábskému r. 1794 hospodu přestavět tak, že patřila mezi největší v celém okolí. Tuto přestavbu připomíná ozdobný nápis nad lomenicí – zálkopové prkno pod kabřincem:
 
Pochwalena zwelebe
Nabu dnejswiejssit rojiceswata
Tato Hospoda Jewistawiena Spomoci Pana boha
A z nakladu waclawa Zabskího. A.1974
Pochválena a zvelebena buď Nejsvětější Trojice svatá, tato hospoda je vystavěna s pomocí Pána Boha a z nákladů Václava Zábského. A 1794
 
Zatímco jinde na vsích se šenkovalo stále v obytných světnicích, tady byl prostorný lokál s  „ panskou“ světničkou – určenou pro vzácnější hosty, se světničkou s kuchyní pro rodinu hospodského – dnes kuchyně, ze které se obsluhovala chlebová pec a vyhřívací kamna, obě postavené v lokále (v místě dnešního výčepu). Do začátku 20. století bývaly v prostorném šenku také jedna až dvě postele pro členy rodiny. Pokud zde přespávali pocestní, ustlal jim hospodský v rohu na slámě. Po roce 1850 vyhřívací kamna ve výčepu nahradila modernější plechová kamna s pláty a kamnovcem na ohřev vody posazeným nad troubu. Vlevo od síně se nacházel malý chlév a stodůlka s mlatem.
 
Hospodářský život osady a tím prosperitu hospody také ovlivnil provoz panského dvora, dvou mlýnů. Od konce 19. století byla na hospodě oválná cedule označující sídlo a cedule zakazující žebrotu.
Interiér šenku je poznamenán šablonovou výmalbou (dosud jsou zřetelné stopy), kterou bezpochyby vytvořili malíři, když zde pobývali během výmalby zámečku kolem 1896. Kolem roku 1930 vyzdobil malíř Otradovský z Hlinska stěny pijáckými nápisy, které byly odstraněny v roce 1962.V uvedeném roce nechal provozovatel jednota hospodu necitlivě vymalovat „moderním válečkem“, pořídil umakartový nábytek, linoleum a čtveřici „bruselských lustrů“. Před tím v roce 1948 byla lomenice porušena konzolou pro elektrické vedení a telefonním sloupem umístěným těsně před průčelím. V té době měla být rodina z rodné hospody vystěhována jako„vesničtí boháči“, proti čemuž se rázně postavili místní obyvatelé. Po roce 1900 zde místní hasiči hrávali divadlo tak, že jeviště bylo na straně do silnice a krajní stropní trám sloužil k uchycení opony z prostěradel. Naposledy se zde hrálo divadlo v roce 1940.
 
Výzmamní hosté krčmy.
 
Hamerská krčma proslula návštěvami K nejvýznamnějším patřili malíři: akademický malíř František Kaván (pobýval zde od roku 1925 – 1930), akademický malíř Gustav Macoun (zde pobýval od roku 1930 – 1932), Josef Brož ( 1942-1944) v poválečném období zde pobýval Josef Hašek, František Emler, Rudolf Hanych a další. Paní Pujmanová, hospodská od roku 1928, vždy o nich ráda vyprávěla a její manžel, legendární hospodský a starosta přezdívaný Krobián, vlastnil hospodu od roku 1919.
 
 
Akademický malíř František Kaván – níže pomník malíře Kavána
 
 
 
DSC_0178
Pamětní deska na domě v Libuni, kde mistr František Kaván žil a zemřel.
Níže pomník  a hrob na hřbitově v Libuni, kde František Kaván navždy odpočívá.
DSC_0183
Pomník akademického malíře Gustava Macouna necházející se nedaleko Svobodných Hamrů.
 
 
 
Zajímavá je ukázka části zápisu z roku 1788 v gruntovní knize Hamerské krčmy
 
„ Nr. Domu 4 Václav Zábský“ zápis neb kontrakt na Krčmu Freyhaerskou mezi Tomášem Truncem jakožto prodávajícím z jedné a Václavem Zábským z druhé strany kupujícím.
Léta Páně 1788 dne 1. Oktobrus vůlí a milostivým povolením hraběcí milosti Pana Janan Norberta hraběte z Potingu, dědičného pána obou statků Dřevíkovskéo a Freyhamru prodal hospodu dominikální ve vsi Freyhamru za 215 zl. Rýnských.
Předně citům a bohabojný život všema domácíma vésti, nic co by Bohu a pánu země, neb milostivou vrchnost durdilo nečiniti, žádné podezřelé činy, lidi neb domácí nepřevychovávati neb s nimi nějaké srozumění míti, ale všechno zlé svým dobrým příkladem předcházeti. Při muzice a jiných huskách žádný koutkování od svých hostů netrpěti.
V tý zakoupený hospodě, v kterýž také další všelijaký handl jest ochod vésti v soli, mouce a jiném vaření, též pečený chleba bez fortele bližního handlovati a prodávati. Ochranný peníz 24 zl. Platiti, 13 dní roboty, 1 štuc příze. Panské pivo jedině od vrchnosti brát povinen jest a v jakých volaru od milostivé vrchnosti vysazeno jest takové čisté šenkovati a nikdy falšovati, k hostům svým se zdvořile chovati, míru piva i kořalky, kterou od zdejšího Žida bráti má dle cimentýrovaných sklenic beze všeho fortele nalévati. Nikdy ale bez piva, nýbrž nejmíň čtvrtvědrem zaopatřen býti. Povoluje se kupujícímu dva kusy hovězího dobytka na vykázaný panský vobci s jinýma freyhamerskýma obyvateli pásti.
Fotografie krčmy pořízená roku 1926
O osadě Svobodné Hamry.
 
Již ve 14. století zde byla zavedena výroba železa v hamru. Náhon, protékající osadou, je z období vzniku osady Hamrů, původně zvané Hamr nad Kamenicí. Mimo železářské pece zde stál kujnící a kovací hamr, hospoda a mlýn. Původní mlýn stál asi sto metrů pod dnešním mostem přímo u řeky. Železo se dolovalo v těsném okolí. Po roce 1680 byla výroba železa zastavena a v roce 1750 se připomíná, že na místě pece se staví Panský mlýn. Ze železářské výroby zde zůstal pouze kovací hamr, který pracoval do začátku 19. století. Později byl vodní pohon zrušen a kola poháněla pouze mlýn. Z hamru zůstala kovárna, zrušená až v 50. letech minulého století.
Hamerský zámeček
Do historie osady vstoupil také Hamerský zámeček, postavený pravděpodobně v 17. stletí a upravený v 18. století do barokní podoby. Dnešní vzhled získal po požáru na konci 19. století.Vystřídalo se tu mnoho majitelů, kterým patřilo vždy samostatní panstvíčko hamerského a dřevíkovského statku. Po roce 1860 dědí zámeček manželka aronitekta Jana Nevolého, vlastence a stavitele, přítele Josefa Kajetána Tyla. V tu dobu sem přijížděl i František Palacký, který zde psal dějiny národa českého. Asi v roce 1777 se na zámečku usídlil starý Nevolův přítel František Alexander Zach, který záskal hodnost generála. Zach patřil mezi naše největší hrdiny a obětavé bojovnáky 19. století. Za slovanskou věc bojoval v Polsku, na pražských barikádách roku 1848 i například na Slovensku jako vojenský velitel štúrovského odboje. Generála Zacha a Jana Nevoleho rád navštěvoval na zdejším zámečku Karel Václav Rais, který byl v Trhové Kamenici na své první učitelské štaci.
 
Historie mlýna ve Svobodných Hamrech.
 
Obnoven byl i kovací hamr, původně vybavený dvěma vodními koly na spodní vodu. Jedno pohánělo hlavní hřídel pro pohyb kladiva, druhé pohánělo měch a brus. Toto zařízení sem muselo být dovezeno z Věžovaté Pláně u Krumlova, kde vzniklo v roce 1827. V našem hamru se natáčela také scéna pro film Putování Jana Ámose s Ladislavem Chudíkem v hlavní roli.
 
Nedaleký zámeček, sídlo vrchnosti, má významné místo v české kulturní a politické historii. Již kolem roku 1790 se zde hrálo loutkové divadlo. To inspirovalo spisovatele K.V. Raise, aby sem umístil jednu z prvotin „ Jak hráli o králi Václavu“. K zámečku a jeho obyvatelům se váže také Raisův román „Špačci“. V druhé polovoně 19. století zde architekt Jan Nevole hostil vlastence v čele s Františkem Palackým, Františkem Riegrem, srbským generálem českého původu Františkem A. Zachem, jednali o politice vůči rakousko-uherskému útlaku.
 
Závěrem, si Vás dovolujeme pozvat ke stolu, kde sedával Váš praděd v mládí. Ke stejnému stolu, jako sedávali významní čeští akademičtí malíři František Kaván a Gustav Macoun. Máte tu nelepší příležitost. Krčma Vás nadchne svou neopakovatelnou atmosférou. Personál je pro Vás připraven k uspořádání firemních a rodinných oslav. Na požádání pro Vás připravíme i pravou domácí zabíjačku. Vzhledem k zájmu DOPORUČUJEME si akce a místa předem rezervovat.
 

My si na historii nehrajeme, my jsme její součástí, stavte se u nás na besedu.